25. 04. 2009 Volduchy
Tentokrát jsme měli možnost předskáknout oblíbené legendě Visací zámek. Sraz o půl šesté, cesta dvěma vozy, krátká a rychle ubíhající, pro Dona a Ladyxe zkrácená dalším kolem soutěže "Vole cover!". Ladyjungh v tomto kole vítězí a srovnává celkový stav na 1:1. Napětí by se dalo krájet. Ve Volduchách jsme onedlouho, sál je prostorný, zvukař ochotný a zvuk luxusní. Zázemí s toaletami jakbysmet. Rychle se nazvučíme, UB se všem snaží nenápadně ukázat, že dnes má obě basy, a relaxujeme. Podpořit nás přijede základna berounských fanz čele s předsedou Pilotem, tak si dáme šnaps na míření a po deváté na to vlétneme. Představíme průřez tvorbou, podium je prostorné a kluzké, takže zase blbneme a předvádíme obvyklé kreace. Znalci ocení nasazení oblíbených Aquarel, jejichž refrén Din Dan Dor neopomene zpestřit novou disharmonií. Pex svým sametovým barytonem suverénně odbéká Aleluja Agrocore, je však slyšet přespříliš a příště tedy bude raději přesměrován k některému z doprovodných mikrofonů. Poctivě pařící Pilot si připravil nové taneční prvky a dává vystoupení další rozměr. Set uteče velmi rychle, struna neprdne žádná, vyklidíme prostor, pomeditujeme v zákulisí a vydáme se mezi lid užít si vystoupení punkýšů Visací zámek.
18. 04. 2009 Kralovice
Osudné soboty jsme se vypravili dobýt Kralovice, městečko severně od Plzně. Opět oběma vozy se blížíme k místu konání. Don a Lady trochu smutní, protože UB pro ně nestihl připravit druhé kolo jejich oblíbené soutěže. Kdyby však tušili, co všechno UB nemá... Ale nepředbíhejme. Sraz v pět, v půl sedmé jsme na místě. Akce se koná v místním Lidovém domě, sál i pódium jsou pěkní, hrajeme jako první, postavíme propriety a UB smutně zjišťuje, že záložní basa i s rezervními strunami zůstala ve zkušebním kamrlíku. Nesměle se o tuto neslavnou novinu podělí s ostatními spoluhráči, kteří nepřekypují nadšením, ale všichni sborově doufají, že vše dobře dopadne. UB tedy zvolí měkčí trsátko (tvrdší si stejně zapomněl) a vzhledem k tomu, že v poslední době dochází k prdu strun během vystoupení minimálně, doufá, že na nejhorší nedojde. Pravděpodobnost je velmi nízká, navíc Ladymu se UBa podaří přesvědčit a nakazit optimismem, že dnes opravdu ne. Uděláme zvukovku, popíjíme lahodný Gambrinus se slevou 6 Kč do skla pro muzikanty, nenuceně klábosíme, pokuřujeme a těšíme se na pohoštění, které nám zařídil Don. V půl deváté startujeme intrem, zasalutujeme a už to sypem. Blázníme si jako vždy na velkém podiu a při konci třetí skladby, jmenovitě Pavilonu 22B, se to stane. UBu praská tlusté B, nejtlustší struna na pětistrunné baskytaře. Prchá tedy z podia a instruuje spoluhráče, aby hráli dál bez něj. Situace se jeví jako neřešitelná, UB se přesto pokusí najít basáka z kapely GREYMON (kterého tímto zdravíme a ještě jednou díky!), aby se ho optal, jestli s sebou náhodou nevozí tlusté B, i když hraje na klasickou 4-strunnou basu. Než se mu to podaří, ochotný basák už je s basou na podiu, vtiskne svůj nástroj UBu do ruky a se slovy "Dělej si s tim, co chceš" mizí. UB dostane spásný nápad a provede jediné možné řešení vzniklé situace, a sice, že podladí vypůjčený nástroj o pár tónů níž. Struny jsou sice trochu vyvěšené a neposlušné, ale účel provizorně splní a UB se při třetí bezbasé skladbě může připojit ke zbytku kapely a netradičně v civilu set dohrát. I přes toto extempore jsme pudlikum pravděpobně zaujali, prodáváme rekordní počet cd a fotíme se s místními fans. Pak už jen sházíme své věci, napapáme se a vyrazíme směr Beroun.
04. 04. 2009 Žatec
Tentokrát jsme byli pozváni skupinou SOPHIE CHAIR na jimi pořádaný fesťáček SOPHIE ROCK do Žatce, odkud většina účinkujících pocházela. Jelikož máme vystoupit kolem půl desáté, scházíme se ve zkušebně v půl sedmé. Potřebujeme opět oba vozy. S jednou krátkou vyprazdňovací přestávkou nás pan Navigant dovede do centra Žatce před hotel Stříbrný tygr, kde se akce koná. Ze sklepení je slyšet bigbeatové dunění, právě vystupuje třetí kapela, dozvídáme se vzápětí. Program tedy doznává asi hodinového zpoždění. Vydáme se zmonitorovat prostor. Jedná se o sklepní knajpu nudlovitého tvaru s dlouhým barem, přičemž pódium není umístěno v čele nudlexe, nýbrž vpředu na boku, takže kdo si nestoupne přímo před něj, účinkující nevidí. Klub je velmi slušně zaplněn a domácí kapely sklízejí bouřlivé ovace. Ochutnáváme celkem chutný Žatec a čas trávíme střídavě v klubu a venku u vozů, neb dole je teplota velmi vysoká a na ulici je možno se příjemně zchladit. Během vystoupení SOPHIE CHAIR nanosíme aparáty dolů, abychom byli připraveni k akci. Postavíme, nazvučíme a s vděkem přijímáme azyl v prostorném hotelovém foyer, kam nás vpustí vlídná paní recepční. Intro nastartuje náš set. Pódium je velmi mělké a široké tak akorát, aby měl každý prostor alespoň do rytmu se kývat. Ženy i muži v publiku se svíjejí nebo alespoň aplaudují a to nám dělá dobře. Teplota stoupá, naše mundůry jsou brzy prodojené až běda a to je rokenrol. Set se vydařil, odcházíme z pódia velmi spokojeni. Rychle sklidíme vše, co nám patří a vyklidíme prostor pro Bahrainn, neboť hodina pokročila. Ve foyer se odstrojíme a po vykloktání posledního Žatce a poklábosení s místními fanynkami si krátce pobloudíme starobylým centrem Žatce a pak už nabereme směr Beroun. Bezproblémovou jízdu přerušíme prvním letošním brífinkem za asistence 10 policejních vozů naducaných těžkooděnci. To byl zase smysluplný večer. Klix na odkaz, kde se nalézá krátký report s odkazy na fota z akce.
28. 03. 2009 Nymburk
V sobotu jsme se zúčastnili soutěže ROCK NYMBURK 2009. Jelikož máme být na místě už v pět, scházíme se ve zkušebně ve tři. Musíme do akce zapojit oba schopné vozy, a sice Dona Donovana a Žula Žulegana, protože kromě základu bicích se nám bude dnes hodit vše. Jako společníka volíme vynikající J. P. Chenet Cabernet Syrah a nezbytné ritualizátory. Donovana obsadí řidič Don a Duo Rhytmix spolu se zmíněným společníkem a za pomoci mluvící skřínky se vydají směr Nymburk. Dobře UB, který si pro dva zbývající členy posádky připraví napínavou poznávací soutěž "Vole cover!", čímž příjemně zkrátí cestu. Don poráží Ladyxe 3:1, oba však postupují do druhého kola. Po čtvrté jsme na místě, neleníme a uděláme si na kraji pódiuma hromádku svých předmětů, abychom byli při přestavbě pohotoví. Do losování pořadí zbývá spoustu času, jdeme tedy ochutnat místní kuchyni a budějovický řezané do přilehlé restaurace. Po šesté se shromáždíme v předsálí a vysíláme Dona představit se porotě a vylosovat pořadí. Za chvíli můžeme vyčíst z Donova smutného xyftu, že neměl štastnou ruku - druhé místo ze šesti není sice nejlepší, ale ani nejhorší (to jen pro zajímavost). Navíc losáž je posvátná a proti tomu nezmůže nic ani všemocný Kakaduh. Před vystoupením první xupiny se vsuneme do prostorného zákulisí, abychom se připravili a během 40 vyhrazených minut neokrádali o čas. Nastupujeme tedy v oblecích, nainstalujeme se na prostorné pódium, rychle nazvučíme a spustíme svůj virvál. Oproti předchozímu večeru ve stísněných prostorách Kainu máme k dispozici velikanánské pódium, což nám evidentně svědčí. S chutí po něm pobíháme a do sytosti se vyblbneme. Náš set je krátký, velmi energický a intenzivní. Odezva vřelá, vzhledem k ještě nezaplněnému sálu je to velmi milé. Vyklidíme prostor, během vystoupení dalšího tělesa se odstrojíme a zbývající čas věnujeme zevlingu u baru, kde se občerstvujeme střídavě s pozorováním ostatních soutěžících. Využijeme poukázek na teplé lahvové postřižinské a pozřeme nabízený guláž. V jedenáct dohraje poslední xupina, porota se odebere k hlasování. Než se usnese, sházíme předměty z pódia a nanosíme je do vozu. Dochází k vyhlášení výsledků, vyhlašují se první tři místa a my obsadíme to třetí. Vzhledem k silné konkurenci místo přijímáme, Don převezme věcné ceny a domů!
27. 03. 2009 Praha, Kain
Po delší době jsme se dočkali dvojáku, jeho první součástí bylo vystoupení v žižkovském Kainu, kde jsme předskakovali známým R+CZ. Do Donovana jen to nejnutnější, po předchozí zkušenosti přibírá UB svůj nový basskopf, neboť minule byl zvuk přímo do linky neskutečně eaný. Cestou se podíváme na zoubeg plzeňskému ležáku, který přijde vhod a pak nevhod, protože se mu chce rychle ven. Dobře nám tak. Cestu ale statečně přetrpíme a v před sedmou jsme v Kainu. Dole v klubu zatím nikdo a tak vysosáme jeden lívanec. Kompetentní osoby za zanedlouho dostaví, tak si nanosíme předměty dolů a čekáme na R+CZ, kteří přijdou vzápětí. Následuje klasické stavění, zvučení aparátu a následný zevling. V půl desáté už jsme na pódiu a hoblujeme náš agrocore, pudlikum je tentokrát vlažnější, výkon sice ocení uznalým potleskem, ale ke křepčení se nikdo nemá, podepsat cd přirozením také nikdo nechce. No nevadí, odvedli jsme poctivý set, rychle se převlékneme, sbalíme, poslechneme kousek R+CZ setu a raději se zdekujeme, protože chundelatí příslušníci by nás rádi poctili pokutou za nedovolené stání a to nehodláme dopustit.
05. 03. 2009 Praha, Futurum
Tak:
Anebo tak:
Dalším zářezem v rámci Bůvolí Stezkou Tour bylo pražské Futurum, kde nám byla udělena důvěra předskočit Vildovi Čoků s ByPass při křtu jejich novinky Černoška s obrovskejma kozama. Vyjímečně se koncert nekonal o víkendu, nýbrž ve čtvrtek, tudíž si všichni berem neplacené volno a scházíme se u zkušebny již v odpoledních hodinách. Řízení Donovanu se ujímá Buraq a Don s čerstvě sundanou fixací se věnuje pouze navigaci. V Efku nás mile potěší přítomnost bednonosičů a ušetřenou energii jsme připraveni nechat na podiu při samotném vystoupení. V šatně se stihnem pozdravit s Vildou a kapelou, Michalem Pavlíčkem i černoškou s obrovskejma kozama a v devět jdeme na věc. Solidně zaplněný sál se vlní v rytmu pecek z Aerobeatu, v hojné řadě zastoupení fotografové plátků bulvárních i seriózních bleskají kanony a my to do pudlika perem jak se dá, jen ať mají vzpomínku. Za příjemného potlesku mizíme v šatně, kde se již hlavní protagonista s kolegy chystá vyskočit na pódium a pokřtít již zmiňovanou novinku. Po vychladnutí se jdeme podívat mezi rozpálené fanoušky a poklásobit se známými, kteří své idoly přijeli podpořit do hlavního města a jakmile se blíží konec vystoupení zabíráme šikovně umístěný stolek ve VIP zóně, kde se to začíná nebezpečně zaplňovat celebritami menšími či většími, hudebními kritiky a ostatními co přišli okusit Vildou připravený raut. V jednu hodinu si otíráme mastné huby a vyrážíme nach Beroun. Byl to ale krásný večer.21. 02. 2009 Berounský masopust
V sobotu 21. 02. jsme měli poprvé tu čest vystoupit na Berounského masopustu, který už několik let úspěšně pořádá náš kamarád a známý Michal Kovařík. Ranního průvodu jsme se ve vlastním zájmu i v zájmu posluchačů raději nezúčastnili, což byla dle očitých svědků škoda, a soustředili jsme se raději na večerní výkon. Jako předvoj do pivovaru kolem sedmé hodiny přijeli Ladyx a UBex, aby přivezli bicí soupravu, na niž budou tlouci i NO Herous. Díky tomu stíhají ještě tři písně z repertoáru HAPPY SAPPIENS, kteří hoblují hezký bigbeat, za což se jim dostalo zasloužených ovacích. Následuje komplexní přestavba pódia pro NO HEROES, program se dostává lehce do skluzu, ale nevadí, hlavně, že je mír. Asi v půl deváté zazní první song této dnes velmi populární xupiny. Nutno uznale uznat, že jim to jde a dělají to dobře. Po hodinovém setu už přichází čas pro náš ansámbl. Děláme co je v našich silách, abychom zbytečně nezdržovali, postavíme, nazvučíme a hrneme se nahoru do patra k převleku. A už je to tux, bez intra, s o to větší vervou pumpujeme do pudlika otvírák Láry Fáry, který se následován dalšími tutovkami. Máme více prostoru než obvykle, tak oprašujeme i ty songy, na něž se obvykle nedostane, jak například thrashcorové Aquarely a jiné koniny. Podium je velmi malé a na některých místech hrozí nebezpečí propadu, proto omezujeme pohyb a alespoň se soustředíme více na ekvilibristiku a správné dýchání. Zraněný Don do rytmu hrabe kopytem, až třísky létají, Koňopasný se za bicími zálibně prohlíží v přilehlém zrcadle a vyplazuje přitom blaženě jazyk, UB a Din Dan Dor musí nahradit opičí tance opičími grimasami, Buraque omezil své brutální výpady, ale i přes prostorové omezení měl koncert svůj půvab a náramně jsme si ho užili, většina pudlika snad na tom byla podobně. Pex tradičně přispěl svým barytonem do Aleluja Agrocore, aby se poté vrhnul do davu a nechal se svými spolukotelníky vyhazovat do výše, Pilot poctivě odzpíval celý set, Ťululum se přijelo vyblbnout až z Harrachova, čerstvě pečení otcové Jenex a Oxomeg se pýchou nadýmali při songu, věnovaném jejich ratolestem, část HáPéGéček propařila celý set a tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Na závěr se nenecháme dlouho přemlouvat a připojíme ještě dva přídavky, pak už se definitivně loučíme a doufáme, že rok si toto budeme moci zopakovat. Ách...
31. 01. 2009 Hudlice
Bůvolí stezkou tour 2009 nám odstartovalo poslední lednový pátek na jednu stranu povedeným, na druhou smolným gigem s dnes už skoro legendární agro formací Alkehol. Hudličtí fans jistě nemohli dospat, proto se s předstihem scházíme u zkušebny a po nutné nakládce se dohadujeme, kdo s kým pojede. Za volant totiž dnes sedá nejen klasická závodnická dvojka Don a Buraq, ale tentokrát také sám vládce pekel Hellpatrol, aby kočíroval neosvětlenou dodávku se lvem ve znaku, což byl úkol věru nelehký. Ententýky dva špalíky a je rozhodnuto, rytmická dvojice Lady a UB se souká k Hellpatrolovi do boskera, neb ten je řádně zaneřáděn a nadvakrát uleželý ležák by v něm napáchal méně škod, kdyby se snad náhodou rozhodl explodovat. Inkriminovaný nápoj se nakonec ukázal být milým společníkem. Hudlice je malebná víska vzdálena cca. 10 km od naší domoviny, taktéž rodiště předního českého buditele Josefa Jungmanna, čili dlouhá cesta nás rozhodně nečekala. Krátce po příjezdu k Hostinci U Růžového stromu, jak se lokál sladce nazývá, se stává osudová věc, která dění v kapele více či méně musí nutně ovlivnit. Na zákeřně skryté hudlické ledoffce sebou kapitán letu Don Simon Simson smýk a v mžiku za ním zůstává dvojitá fraktura kotníku pravé nohy. V tu chvíli samozřejmě nikdo netušíme o jak vážnou záležitost jde, proto s pocitem zasratého výronu nohu šněrujeme do obuvi Doktora Martense a Don jako tvrdý rocker dělá jako že nic. V půl deváté máme nazvučeno a po deváté jdeme na věc. Nezbytné intro a pak už klasický BH set začínající Láry Fáry a končící stylovým Nazdárkem servírujeme slušně zaplněnému sálu. Frotmanova pódiová prezentace byla samozřejmě nutně omezena, nicméně zbytek grupy se postaral o to, aby se bylo na co dívat. Přítomní fans se taky činili, nálada na podiu i pod ním byla výtečná. Jen co slezeme z pódia, tvoří se u šatny dlouhá fronta zájemců o naše CD, a tak takřka vyprodáváme zásoby, které nám management na cestu zabalil. Přidáváme pár autogramů do bookletu, na tělo i na paličky (bubenické) a plni dojmů (Don bolesti) mizíme pod kopcem a těšíme se na naše drahé polovičky i ostatní slasti.